Z Liberecké přehrady jsme se přesunuli na Fojtku. Z důvodu lepšího a bližšího přístupu k vodě jsme místo ponoru z pláže, zvolili vstup od konce přehrady. Tady je dost místa na parkování a k vodě je to jen pár kroků. Před ponorem jsem ještě vyměnil těsnící kroužek na rukavici, aby mi tam zase neteklo.

Poslední lednovou neděli jsme se vydali potápět na Leštinku, odkud přicházela hlášení o krásné viditelnosti. Mrzlo až praštilo, ale díky vymetené obloze a sluníčku bylo počasí přímo luxusní. Po příjezdu už je pár lidí ve vodě a když vylézají, tak nám potvrzují informace o krásné viditelnosti, hlavně dole u dna. Když vlezu do vody a napouštím si křídlo, ozve se rána. Praskla mi vrapovka, nejspíše tam z minula zůstala nějaká voda, která v tom mraze zmrzla a napouštěný vzduch musel někudy ven.

Loni jsme se na Lomeček nějak nestihli vypravit, tak jsme se domluvili, že to hned z kraje nového roku napravíme. Vyrážíme opět celkem brzo, abychom na místě byli mezi prvními. Cesta je to letos velmi zajímavá, jelikož vystřídám hned tři různá vozidla, přepřahat se prostě musí :-D

Na silvestrovský ponor jsme původně vyrazili na Velkou Ameriku, kde byla soukroumá akce pouze pro zvané potápěče. Bohužel se ale i mezi potápěči našla nějaká „dobrá“ duše, která akci práskla Policii a tak vzhledem k tomu, že PES je v 5 stupni, tak byla akce Policií „rozehnána“. Když už jsme ale vyrazili na ponor, tak to přece nevzdáme, rozhodli jsme se tedy vydat na nedaleké Hřiměždice. Obávali jsme se, aby podobný nápad nemělo spousta dalších potápěčů, ale po příjezdu jsme tu sami. Lom je celý pod ledem, ale jeho síla jen jen asi půl centimetru, takže půjde v pohodě prorazit.