Vzhledem k hokeji jsme upravili nedělní plán ponorů a místo do Německa jsme vyrazili pouze za humna na Fojteckou přehradu, tak abychom stihli odpolední utkání s Rusy. Ze břehu to nevypadalo nikterak slavně a pod vodou to bylo ještě o malinko horší. Nahoře vidět tak 1,5 metru a od 5-ti metrů nebylo vidět skoro nic. Už jsem si říkal, že to bude jen o focení "bordelu", když tu se najednou vedle mě zjevil obrovskej candát. Navíc se nás vůbec nebál a hráli jsme si tam s ním snad 10 minut, pak jsme pokračovali radši dál, abychom mu nevypálili sítnice.

Odpoledne jsme se vydali na další lom na Vysočině na Čenkov. Už ze břehu to nevypadalo nic a po zanoření to bylo ještě horší. Viditelnost tak metr a to jak nahoře, tak dole u dna. Už jsem to skoro chtěl vzdát, ale pak jsme začali narážet na spoustu škeblí a i viditelnost se trochu zlepšila. Našli jsme i místo, kde bylo vidět snad 5 metrů, ale bylo to vždy jen kousek, nebo v určité vrstvě. Něco takového jsem ještě neviděl, vrstva vody cca 20 centimetrů s krásně čistou vodou a pod ní i nad ní zase neviditelnost, zajímavé, stačilo malinko pohnout hlavou a bylo to jak koukat nějakou štěrbinou.

Tak v neděli ráno jsme vyrazili na naší první potápěčskou výpravu s karavanem. Cílem byly lomy na Vysočině a zázemí pro parkování karavanu jsme měli domluvené na potápěčské základně na lomu v Řídelově. Lom je to velice krásný a majitelé jsou velmi vstřícní, tímto jim také děkuji za krásné 3 dny, které jsme tam strávili. Viditelnost v lomu však nebyla nic moc, cca 2 metry. Pod vodou jsme viděli nějaké to utopené harampádí, základ kesonu, desku zajímavě tyčící se ze stěny lomu a několik okounů. Nejzajímavější však bylo, co se dělo venku, v průběhu toho co jsme byli pod vodou.

V neděli jsme vyrazili směrem Skuteč, s tím, že zkusíme některé z lomů na kterých jsme zatím nebyli. Nejdříve jsme jeli na Švihov, kde jsou dva lomy vedle sebe. První od pohledu nevypadal nic moc, druhý však vypadal slušně. Viditelnost u hladiny byla tak 2 metry, v hloubce okolo 15-ti metrů místy i 3 metry. Problém byly však všudy přítomně stromy, nebo možná spíš křáčí. Ponor vypadal asi tak, jako byste šli na houby do mlází, neustále jsme se jen vyhýbali všudypřítomným stromům, mezi nimiž byly i vlasce. Prostě děs běs... Z ryb jen pár okounů a z techniky několik rour.