Zimnik 6.7.2017

Druhý červencový svátek jsme vyrazili potápět na polský Zimnik, když jsme tu totiž byli minule o víkendu, tak tu bylo snad sto potápěčů, poláci ale svátek nemají takže by to tu dnes mělo být klidnější. Což i bylo, nikde žádný potápěč, ale pozemek, který sloužil k parkování a převlékání, je celý přehrazen velkými kameny, které jsou popsány texty zakazující potápění, koupání i vstup k lomu a naskládány tak, aby komplikovali přístup k vodě. Okolo lomu se navíc pohybovalo několik lidí, kteří koukali do nějakých papírů a různě ukazovali po ploše lomu. Měli jsme z toho takový pocit, jako by se tu chystali obnovit těžbu, takže to možná bude konec potápění na Zimniku…

No ale když už jsme se táhli až sem, tak to přece nevzdáme, začali jsme tedy strojit flašky a doufali jsme, že na nás nikdo nevlítne a nevyžene nás. Povedlo se a my jsme se bez problému zanořili. Voda je celkem slušná nahoře je vidět tak na čtyři metry a dole tak okolo dvou, tam je to totiž opět mléčné. Tentokrát vedeme ponor opačným směrem než minule a skoro celý ho trávíme v hloubce okolo 20-ti metrů. Nacházíme několik artefaktů, které jsme při minulých návštěvách neviděli, ale ani tentokrát jsme nenašli žádnou nábojnici, o kterých se píše na SP. Z ryb jsme potkali jen pár okounů a bělic u vstupu do vody.

No a kde jinde zakončit polský výlet, než v naší oblíbené smažárně ryb, i tentokrát byl čerstvý smažený pstruh absolutně vynikající.