Žernovka 17.2.2019

V loňském roce jsme se na Žernovku nějak nedostali a tak jsme si to teď vynahradili, jelikož jsme potřebovali vyzkoušet nějaké nové prvky na foťácích, tak jsme zvolili právě Žernovku, protože tady by neměl být led. Po příjezdu jsme trošku překvapeni, jelikož je to celé pod ledem a uprostřed se po něm dokonce procházejí kachny. Při krajích je to však jenom krustička, která pod díky slunečním paprskům doslova mizí před očima.

Po zanoření zjišťujeme, že viditelnost rozhodně nedosahuje hodnot z minulých návštěv a pohybuje se mezi dvěma a třema metrama. Ani zazimovaných karasů na dně není tolik co minule, ale asi pět jich nacházíme. Jeden z nich má nějak podezřele červené břicho, netuším, zda je to nějaký parazit nebo něco jiného, každopádně pokud byste někdo věděl, tak mi prosím dejte zprávu. My s Pavlem potkáváme jen jednu menší štiku, ale Milan, který to bral druhou stranou jich prý potkal hned několik.

Byla to celkem příjemná hodinka pod vodou a vlastně i částečně pod ledem, ale budeme doufat, že se v příští sezóně viditelnost zase zlepší.