Píšťany 12.5.2018

Když tak čtu report z loňské návštěvy pískovny v Píšťanech, tak zjišťuji že se historie opakuje, opět sem totiž míříme na sobotní odsolovací ponor po návratu z Chorvatska. Letos se k nám navíc přidává ještě několik kamarádů a tak se tu v sobotu odpoledne sjíždíme v počtu pěti potápěčů. Kamarádi z Litoměřic jsou ale letos v zahraničí a tak nemůžeme využít jejich pozemek ke vstupu do vody, ale musíme vzít za vděk nedalekou loukou.

Už ze břehu vypadá voda velmi slušně a po zanoření se to dokonce ještě zlepšuje, krasně je vidět dokonce i u dna, což jsem tu ještě nezažil. Odhaduju to tak na 4 metry a místy i možná o kousek víc. Nejdříve si prohlížíme potopenou loď, kde je tentokrát krásně vidět i v nákladovém prostoru, navíc se kolem nás několikrát prožene hejno malých okounů. Pak se přesouváme na mosty, poprvé vidím, jak leží na dně, krásně jsou vidět jednotlivé segmenty a dokonce v nich servisní otvory pro vstup do útrob mostů. S dvojčetem se tam ale protáhnout nedá, ale umím si představit, že by to tam mohlo být zajímavé, prostě dokonalý úkryt pro sumce. Po prohlídce spodků mostů se vydáváme na jejich vršek, kde jako každý rok touto dobou, střeží svá hnízda candáti. Potkáváme jich tu zhruba deset a většina z nich se ze svých hnízd prakticky nehne. Jeden ale odplouvá pod most, kam ho následuji a kde mi předvádí jakousi stojku u jednoho z mostních sloupů. Bohužel však u toho kolem sebe celkem kalí a tak to na fotkách prakticky nevyšlo. Před koncem ponoru se ještě plaveme kouknout k potopenému člunu, pod kterým se celkem úspěšně snaží schovat hejno ježdíků.

Ve vodě jsme opět vydrželi víc jak hodinu a to byla část lidí v mokráčích. Po vynoření se druhá parta chlubí, že pod jedním z mostů potkali dokonce i sumce a podařilo se jim ho i pěkně natočit. Tak doufám, že někdy příště na něj taky narazím.