Omán 2023
Omán je naprosto úžasná země, která nejen mně při předchozích dvou návštěvách absolutně učarovala a těším se na každou její další návštěvu. V roce 2023 jsme pro návštěvu zvolili druhou polovinu srpna, kdy je zde sezona velrybích žraloků. Jsem moc rád, že i tentokrát převzal záštitu nad naší výpravou Honorární konzul Sultanátu Omán v České republice Jeho Excelence Ing. Ivo Vaněk. Díky němu jsme do Ománu opět vyráželi vybaveni příslušnými povoleními na naší rozměrnou fototechniku. Tentokrát se nás dala dohromady skupinka 21 účastníků a 19. srpna jsme z Prahy přes Istanbul vyrazili do Muscatu. Cesta tam proběhla bez komplikací, což se ale nedá říct o cestě zpět, ale o tom až na konci tohoto reportu.
Kdo mě zná, tak ví, že jsem celkem konzervativní typ, a tak pokud něco funguje, tak nemám sebemenší důvod to měnit. Proto jsme i letos bydleli v luxusním hotelu Radisson Blu, kde o nás opět pečovali jako o delegaci a připravili nám i skromnou narozeninovou párty pro jednu z účastnic. A i když je zde alkohol poměrně drahý, tak po ponorech u bazénu padlo nejedno pivo. Potápěli jsme opět s osvědčeným dive centrem Mola Mola, které rozšířilo svou flotilu o další potápěčskou loď, kterou také parkuje v přístavu Al Mouj, kam jsme se každý den přepravovali privátním minibusem. Suchozemské výlety nám pak znovu zajišťoval můj ománský kamarád Yahya.
Na samotném pobřeží Ománu toho pod vodou k vidění moc není, a tak jsme stejně jako v minulých letech jezdili na všechny ponory do rezervace Daymaniyat Islands. Cesta tam rychlou lodí zabere necelou hodinu, kterou jsme využívali hlavně k chytání bronzu na slunečních palubách. Mezi ponory nám pak posádka na lodi připravila chutný oběd. Zvláště oblíbené letos byly falafely, kterým někteří přezdívali hokejové puky. :-) Celkem jsme zde udělali během 8 potápěčských dnů 16 ponorů, ti co jeli na zkrácenou týdenní verzi pak měli 10 ponorů během 5 dnů. Vždycky je důležité, aby se z výpravy vrátilo stejně potápěčů, kolik jich na ní odjelo. Letos se tak nestalo… ale problém to rozhodně nebyl ;-) Nejmladší účastnici výpravy se po prvním dni stráveném na lodi totiž potápění tak zalíbilo, že si zde udělala nejen zkušební ponor, ale rovnou základní potápěčský kurz. Zpátky nás tedy už jelo o jednoho potápěče víc. ;-)
Samozřejmě se každý těšil na velrybí žraloky. Budeme mít letos opět štěstí a uvidíme je? Na odpověď jsme nemuseli dlouho čekat, hned první den jsme tohoto majestátního tvora přímo při potápění potkali! ;-) Část výpravy hned na prvním ponoru a ostatní na druhém ponoru. Moje skupinka ho potkala v druhé polovině ponoru. Najednou se nám zjevil kousek od stěny, krasavec, který měřil tak 6 až 7 metrů. Při všech předchozích setkáních to byla vždycky jen chvilka, tedy ukázal se a zmizel, ale tentokrát to bylo jinak. S tímto jedincem jsme strávili přibližně 15 nádherných dlouhých minut. Opakovaně se k nám totiž vracel, kroužil zde v kruzích a ládoval se planktonem. Někdy na nás přímo najížděl, až jsme museli uhýbat, aby nedošlo ke srážce. Prostě sen každého potápěče! Po té, co jsme to na lodi probírali s ostatními kolegy, tak podle popisu, velikosti a přítomnosti štítovců to dokonce vypadá, že tu s největší pravděpodobností byli dokonce dva jedinci. Hned první den jsem velrybáka fakt nečekal a tak jsem neměl nasazený širokáč, takže pořádnou fotku velrybáka stále nemám. Bylo to trošku jak v herním sloganu „první vyhrání z kapsy vyhání“ a v dalších dnech už se nám žádný další velrybák neukázal.
Rozhodně to však nebylo tak, že už by od té chvíle nebylo při ponorech na co koukat, ba naopak. Letos to totiž bylo hodně o zebřích žralocích, tolik, kolik jsme jich tentokrát potkali i během jen jednoho ponoru, jsme jich totiž v minulosti neviděli za celý pobyt. Ano, během jednoho ponoru jsme potkali i deset jedinců tohoto krásného žraloka. Navíc byli letos velmi krotcí a nechali nás k sobě přiblížit doslova na pár centimetrů a dokonce jim ani nevadily záblesky našich fotoaparátů. Byl to fakt neuvěřitelný zážitek koukat těmto krásným parybám do jejich malinkých oček ze vzdálenosti pár desítek centimetrů. Někteří šťastlivci dokonce viděli i žraloky kytarové, mně prý projel kousek za zády, aniž bych vůbec tušil o jeho přítomnosti. Samozřejmě jsme všichni viděli i obří rejnoky a jako každý rok zde bylo neuvěřitelné množství murén a to nejen kusů, ale i druhů. Na jednom místě z děr vykukovalo pět murén, přičemž se jednalo hned o čtyři různé druhy. Několikrát jsme také viděli, jak si obří murény síťované nechávají dělat ústní hygienu od malých pyskounů. Čistící stanice jsou zde totiž celkem v hojném počtu a jejich služby využívá spousta mořských živočichů. Potkali jsme i mnoho hlavonožců, včetně velké chobotnice (větší jsem asi ještě neviděl), která nám krásně předváděla svoje umění mimikry. Nechyběli ani mí oblíbení nahožábří a za extra zmínku stojí určitě také karety, zvláště jedna malá, která k nám připlavala a několik minut si nás zvědavě prohlížela. Fotografie z podvody najdete v galerii zde.
Část výpravy, která tu se mnou byla jen na týden, završila svůj pobyt v Ománu celodenní prohlídkou Muscatu, na kterou jsme měli samozřejmě pronajatý privátní autobus, který nás provezl po všech zajímavých místech Muscatu. Navštívili jsme hlavní mešitu, Sultan Qaboos Grand Mosque, kterou jsme si prohlédli jak zvenčí, tak zevnitř a mohli jsme tak obdivovat obrovský křišťálový lustr a ručně tkaný perský koberec. Ve čtvrti Mutrah jsme navštívili rybí trh, koukli na sultánovy jachty, které díky své velikosti opravdu nejde přehlédnout, koukli se k sultánovu ceremoniálnímu paláci Al Alam. Nemohli jsme vynechat ani oběd v tradiční ománské restauraci Bait Al Luban, kde většina z nás ochutnala Shuwu, tradiční ománské jídlo, jehněčí maso, které se peče několik hodin v zemi a podává se s rýží. Letos jsme zde vyzkoušeli i netradiční dezert, zmrzlinu s příchutí kadidla a nebyla vůbec špatná. ;-)
Odpoledne jsme si pak prohlédli monumentální stavbu Královské opery a to opět jek zvenčí, tak i zevnitř. Budova, která působí zvenčí jak z pohádky tisíce a jedné noci je zevnitř doslova napěchovaná moderními technologiemi, které jsou však zabaleny do luxusu a přepychu, který ale vůbec nepůsobí kýčovitě, ba naopak. No a celodenní prohlídku Muscatu jsme nemohli zakončit jinak než nočními nákupy na tržišti Mutrah Souq. Kromě tradičních ománských oděvů jsme zde nakoupili také koření, parfémy a spousty suvenýrů.
Jedna část výpravy v noci odletěla zpátky domů, ale druhou část čekalo ještě další týdenní dobrodružství, tři dny potápění a večerního ochutnávání orientální kuchyně. Nově jsme třeba našli kousek od hotelu rybí restauraci, kde nám připravili pravou žranici z čerstvých ryb, které jsme si sami vybrali v chladícím pultu. No a pak už nás čekal vrchol naší výpravy v podobně třídenního výletu za krásami Ománu. Jelikož jsem tu byl už potřetí, tak už jsem letos dostal jedno z terénních vozidel k šoférování a byl to fakt zážitek.
První na řadě byly hory, ty se zde tyčí až do výšky 3.000 metrů a to nedaleko od moře. Nejdříve jsme smočili nohy v horkých pramenech a nechali si udělat pedikúru od rybek v řece a pak se vydali na přejezd hor po nezpevněných cestách. No a abych to první řízení v tomto nelehkém terénu měl trošku složitější, tak nám tu začalo pršet. To tu není úplně běžné, ale když začne, tak se tu během chvíle valí neuvěřitelné množství vody. Půda zde totiž má jen minimální absorpční schopnost a tak během několika minut byly jinak suché hory plné vodopádů, potoků a říček, které místy znemožňovaly projetí auta, jelikož s sebou braly i kusy cest. Museli jsme asi hodinu počkat na vyvýšeném bezpečném místě, než odteklo nejvíc vody a pak se vydali dál. Nezpevněná cesta místy spíše připomínala koryto řeky a místy tak trošku chyběla… Když to viděli někteří místní, tak se raději otočili a dál nepokračovali, my jsme ale s kvalitními terénními vozy jeli dál a vše úspěšně zvládli. ;-)
K ománskému grand kaňonu (Wadi Nakhr) jsme dorazili až za tmy, takže jsme si tento přírodní úkaz, který je asi 10 km dlouhý a místy má hloubku i přes 1 km, prohlédli až druhý den ráno. Přenocovali jsme v nedalekém kempu, který je od kaňonu jen pár minut pěšky a tak se sem některá ranní ptáčata vydala na východ slunce.
Druhý den bylo naší první zastávkou staré město Nizwa, prošli jsme si nejprve tržiště, kde jsme ochutnali nejen místní skvělé datle, ale také halvu, což je místní cukrářská specialita. Ta se vyrábí v mnoha variantách a přesný recept je vždy tajemstvím daného výrobce, což jsou většinou rodinné podniky. Následovala prohlídka historické kruhové pevnosti a po výtečném obědě byl delší přesun do pouště Wahiba Sands. Nejdříve jsme navštívili beduínskou vesnici a pak už jsme vyrazili do dun na západ slunce, který jsme sledovali při malém pikniku s ománskou kávou a čajem, datlemi a halvou. Noc jsme strávili ve velmi luxusním pouštním kempu, výběr jídel na večerním bufetu byl víc než pestrý a došla řada i na několik piv, což v Ománu není úplně běžné. ;-)
Další den jsme zahájili oblíbenou pouštní zábavu, sjíždění písečných dun. Zde jsme opět měli možnost si to i vyzkoušet na vlastní kůži, tedy sednout za volat a některé menší duny si sjet. Projeli jsme se však i po těch velkých, ale tam už jen jako pasažéři, jelikož na ty bychom si fakt netroufli. Je skoro až neuvěřitelné, co všechno terénní auta v písku dokážou a na co si místní řidiči troufnou. Člověk už má pocit, že se auto musí zákonitě převrátit, ale ne, Ománci přesně vědí, co si v dunách můžou dovolit. Další zastávkou našeho třídenního tripu po Ománu bylo Wadi Bani Khalid, užili jsme si příjemnou koupačku a oběd formou pikniku přímo u vody. Následovala prohlídka manufaktury na výrobu dřevěných lodí dau v Suru a poté ještě návštěva Bimman Sinkhole, což je jeskyně s propadlým stropem, spojená podzemními tunely s mořem, které je vzdálené několik stovek metrů.
No a pak už následovalo jen zabalení našich zavazadel na hotelu a osvěžení se před odjezdem na letiště. Už na odletu ale měli Turkish Airlines poměrně velké zpoždění, po přistání v Istanbulu jsme navíc ke stojánce popojížděli více než 20 minut a tak se nakonec stalo, že nám navazující let do Prahy uletěl. Turci nám sice samozřejmě dali zdarma letenky na následující let, ale museli jsme si v Istanbulu víc než 8 hodin počkat. To jsou holt Turci, skoro nikdy nelétají na čas… Podobný problém měla i týdenní skupina, ta sice přestup na poslední chvíli stihla, ale jejich odbavená zavazadla již přeložit nestihli a dorazila jim domů až později.
I přes tuto drobnou komplikaci při cestě zpátky se letošní výprava do Ománu více než vydařila a každý si odvezl spoustu nových zážitků, včetně setkání s několika druhy žraloků. Jsem moc rád, že někteří účastníci si hned zarezervovali místa na další expedice, což mě utvrzuje v tom, že to co dělám, dělám snad dobře a lidé s tím jsou spokojeni. Za to vám všem moc děkuji a těším se na další společné výpravy. Velmi rád bych opět poděkoval Jeho Excelenci Ing. Ivo Vaňkovi, Honorárnímu konzulovi Sultanátu Omán v České republice nejen za poskytnutí záštity, ale i za veškerou další pomoc, které se nám z jeho strany dostává.
Fotografie z podvody najdete v galerii zde.
