Nadziejów 3.8.2019

Na tomto polském lomu jsme byli potápět už loni na podzim, kdy nás zde velmi mile překvapila slušná viditelnost. Počítal jsem s tím, že teď přes léto to bude horší, ale po zanoření zjišťujeme, že opak je pravdou. Vidět je přímo parádně, odhaduji to tak na šest metrů a to i v hloubce dvaceti metrů, kde nebylo minule vidět skoro nic.

Od minulé návštěvy přibylo v lomu několik atrakcí. Mezi vstupními schody je na stěně nově zavěšené výcvikové plato. Kousek o něj jsou rozřezané kusy auta, to asi nebude atrakce, ale někdo to sem prostě uklidil. Plynová maska a další artefakty jsou stále na svém místě na skalní římse. Mile mě překvapil i život v lomu, nejvíc asi vodní šnek, na kterého jsem narazil v hloubce patnácti metrů. Okounů a bělic je tu stále spoustu a tentokrát jsem potkal i jednoho většího kapra. Jen ta štika zase nikde, nechce se mi věřit, že by tu žádná nebyla. Na několika místech se tu začíná objevovat i sladkovodní houba. Před vynořením jsem si ještě trošku hrál s pomalu zapadajícím sluníčkem, které skrze hladinu házelo nádherné paprsky.

Jelikož jsme na břehu nechali nehlídané auto, mám v průběhu celého ponoru lehkou obavu, jestli bude vše v pořádku, ale jo, nic se nestalo a my se máme čím vrátit zpět do Vítkova.