Mostecké jezero 14.11.2020

Milda přišel s nápadem vydat se na ponor na nově otevřené Mostecké jezero. To se veřejnosti otevřelo teprve před měsícem po mnoha letech zatápění. Z předchozích hlášení víme, že viditelnost je tu nyní velmi slušná. V sobotu před polednem se tu tedy setkáváme. Z parkoviště je to k vodě docela kus, ale zvládnout se to dá.

Po zanoření se viditelnost pohybuje okolo 5 metrů, všude je spousta vodních rostlin, mezi kterými se proplétáme směrem na hloubku. Doprovázejí nás okouni a někteří jsou celkem velcí. Po chvíli potkáváme první štiku a hned kousek od ní se v trávě schovává další a o kousek dál jednoroční štíhle. No prostě štik je tu fakt hodně, během ponoru jsme jich potkali asi 10 všech možných velikostí. Nalézáme také prohlubně v jinak celkem plochém dně, ve kterých se „vaří mlha“. Je to neskutečná podívaná a celkem i barevná, jelikož spektrum mlhy je od bílé, přes šedivou až po fialovou barvu. Občas z mlhy vystupují vodní rostliny či potopené větvičky, což působí až magicky. Nakonec ještě pod molem zkouším trošku fotit sluneční paprsky. Pavel mi trošku zapózuje, ale dneska mi to nějak „nefotí“, takže snímky žádná sláva.

Tentokrát jsme neměli štěstí na sumce, ti už touhle dobou byli nejspíše zalezlí a zazimovaní v hloubce, ale od ostatních potápěčů víme, že se zde také vyskytují v hojném počtu. Určitě jsme tu nebyli naposledy, Mostecké jezero je opravdu hodně velké, takže tu bude vždycky co objevovat.