Mauricius 2025
Před pár lety jsem dostal pozitivní informace k potápění na Mauriciu. Začal jsem si tedy zjišťovat další reference a informace, z nich jednoznačně vyplynulo, že mnohem lepší potápění je na severu, než na jihu, kde toho pod vodou k vidění moc není. A také, že nejlepší období pro potápění je buď na jaře nebo na podzim. Rozhodli jsme se tedy, že sem vyrazíme na přelomu dubna a května a to do oblasti Pareybere na severu ostrova.
Odlet jsme samozřejmě opět zvolili z Prahy a z důvodu ceny padla tentokrát volba na Turkish Airlines, u nich nás letenka vyšla na krásných 20 tisíc korun. Na cestu se nás tentokrát vydalo 21 dospělých a díky tomu, že jsme opět měli skupinovou letenku, tak ani nebyl problém vyměnit na poslední chvíli dva účastníky, kteří se z vážných důvodů nakonec nemohli zúčastnit. Cesta proběhla bez jakýchkoliv problémů, v Istanbulu jsme sice vždy měli na přestup delší čas, ale strávili jsme ho příjemně v některém z místních salonků. Let z Istanbulu na Mauricius je poměrně dlouhý, trvá skoro 9,5 hodiny, ale v pohodlí Airbusu A330-300 s pravidelným občerstvováním včetně piva a vína se to dalo přežít. Když jsme šli na Mauriciu na přistání, překvapilo nás, jak zelený ostrov to je.
Projít na letišti Port Louis přes všechny imigrační a zdravotní procedury nám zabralo skoro hodinu, nejsou zde úplně nejrychlejší. V hale už nás čekal náš kontakt, který nám ukázal, kde nejlépe vyměnit peníze, následně jsme naložili kufry do dodávky a sami nasedli do autobusu a vydali se cestou na sever. I když je to jen necelých 80 kilometrů, tak cesta zabere skoro 2 hodiny. Cestou jsme se ještě zastavili v supermarketu, abychom si nakoupili nějaké dobroty na večer a ráno k snídani. Tady bych asi zmínil ceny potravin, které nás zde překvapily. Některé potraviny tu jsou proti nám extrémně levné, například pečivo, velká francouzská bageta vyjde na 15 korun, bulka tak na 2 koruny. Levné jsou i salámy, které zde navíc mají vynikající. Naopak velmi drahé jsou mléčné výrobky. Nejvíc mě ale zarazila cena mražené pizzy, ta která u nás v akci stojí okolo 50 korun, zde vyšla přes 200.
Ubytování jsme měli kousíček od nejhezčí pláže na severu ostrova. Část účastníků vlastně bydlela v domě přímo na pláži, druhá část o ulici vedle. A hlavně jsme to měli jen pár metrů do našeho dive centra. Organizace potápění je zde trošku odlišná než všude jinde. Není tu totiž žádný přístav ani molo, potápěčská loď je tedy zakotvená na volném moři v zátoce a ráno s ní vždy přijedou k pláži. Potápěči se již na dive centru oblečou do neoprénů a v tašce si na pláž přinesou ostatní vybavení. Lahve na pláž samozřejmě dovezou autem. Pak je ale potřeba věci nanosit do lodi, je to ale jen pár metrů, takže nic, co by průměrně fyzicky zdatný potápěč nezvládl. Vyráží se pak vždy na dva ponory, mezi nimi je na lodi samozřejmě malé občerstvení a čas trošku zrelaxovat nebo si zaplavat.
Musím říct, že potápění zde mě velmi mile překvapilo. Všechny ponory se dělají na otevřeném moři, kdy se zanořujete volnou vodou bez lana a bojky na hladině. Dokonce ani vraky, které jsme navštívili celkem tři, nejsou vybójkované. Posádka lodi určuje polohu vždy za pomoci GPS, navíc viditelnost je zde velmi dobrá a tak je vrak či dno většinou vidět přímo z hladiny. První ponor se většinou dělá s Nitroxem a druhý se vzduchem, aby se snížilo nasycení dusíkem a prodloužil bezdekompresní čas na dně. Zajímavé také je, že se potápí za každého počasí. Na Mauriciu totiž velmi často prší, proto je to také tak zelený ostrov, ale je to takový ten teplý tropický déšť, takže při něm nenastydnete. No a hned druhý potápěčský den jsme chytli pořádný slejvák, takže neoprény jsme měli durch ještě než jsme vlezli do vody, ale na kráse ponoru to nic neubralo, pod vodou to bylo i tak parádní.
A pod vodou bylo stále na co koukat. Na prvním místě bych asi vypíchnul murény nosaté, ty jsme zde vídali velmi často a to ve všech zbarveních (modré, černé i žluté). Tahle muréna není až tak obvyklá, já osobně jsem ji předtím viděl pouze 3 krát v životě, ale tady jsme jich potkali třeba i 10 za ponor. Dalším zdejším unikátem jsou ryby Rhinopias, což je vlastně takový zvláštní druh ropušnice. Jedná se opět o poměrně vzácnou rybu, před lety jsme ji několikrát hledali v Indonésii na Lembehu, ale tam jsme neměli štěstí. Tady jsme na ni narazili hned na prvním ponoru a o několik dní později jsme našli ještě další druh této prapodivné ryby. Nechyběly ani další druhy ropušnic, listovky či stonefish a dokonce i frogfish. Viděli jsme i hodně dalších druhů murén. Zmínit pak musím i korýše, hlavně strašky, kterých tu bylo také hodně, pokud se potápěč dobře koukal, tak viděl i různé druhy krevet. No a z toho „malého života“ jsme viděli i několik druhů mých oblíbených nahožábrých plžů. Na větší živočichy jsme neměli moc štěstí, ale i přesto jsme viděli několik rejnoků a mořských želv. Dali jsme si i jeden noční ponor, na kterém se prý často ukazuje žralok kytarový, ale na něj jsme měli smůlu. Potkali jsme však nádhernou oliheň, která si právě dávala večeři a pojídala ulovenou rybu. Všechny podvodní fotografie si můžete prohlédnout v galerii zde.
Výpravy se kromě potápěčů tradičně zúčastnilo i několik nepotápěčů, pro ně byl ale tentokrát pobyt trošku odlišný od jiných výprav. Nejezdili totiž společně s námi na potápěčské lodi, důvody byly hned dva. Za prvé kapacita lodi byla plně obsazena potápěči a za druhé lokality na kterých se zde potápí nejsou pro šnorchlaře vhodné, jelikož hloubka je většinou víc jak 10 metrů. Pro nepotápěče jsme tedy zajistili jiný a velmi zajímavý program. Jeden den se vydali na výlet na katamaránu, při kterém si užili šnorchlování a koupání na zajímavých místech a také barbecue přímo na lodi. Jiný den se velmi brzy ráno vydali lodí na pozorování velryb a delfínů a měli velké štěstí, jelikož viděli hned několik velryb a hejno delfínů. Velryby se mohou pozorovat pouze z lodi, není možné k nim jít do vody, u delfínů je ale možné s nimi i plavat.
Všichni společně jsme pak vyrazili na dva celodenní výlety po jižní části ostrova. Nejprve jsme se vypravili do rezervace La Vanille, asi nejzajímavější zde bylo setkání s obřími želvami, těch tu mají stovky a s mláďaty určitě tisíce. Mezi želvami jsme se mohli volně pohybovat, hladit je a dokonce i krmit zakoupenými rostlinami. Další zajímavou atrakcí zde bylo krmení krokodýlů a kdo chtěl, tak si menšího krokodýla mohl vzít i do ruky a vyfotit se s ním. K vidění je zde i spousta dalších živočichů, jen živého ptáka dodo tu jaksi nemají, jen kostru. Poté jsme pokračovali na krásnou vyhlídku na útesy Gris Gris, kde je i nádherná písečná pláž, ale díky zrádným mořským proudům se zde koupání nedoporučuje. Po obědě jsme měli v plánu ještě prohlídku palírny Sain Aubin i s ochutnávkou zde vyráběných rumů. Bohužel zde v tento den byly volby a tedy zákaz prodeje alkoholu. Ale my jsme si s tím společně s naší průvodkyní poradili a udělali si vlastní ochutnávku místních rumů cestou v autobuse.
Druhý výlet jsme zahájili návštěvou čajové plantáže i s ochutnávkou. No upřímně nejsme zrovna parta na čajový dýchánek a spíše než degustace čaje nás láká degustace rumu, takže jsme se pak vydali do oblasti Chamarel, kde sídlí i stejnojmenná palírna. Nejdříve jsme si však prohlédli zdejší monumentální vodopád, dali si výtečný oběd a pak už následovala prohlídka likérky i s ochutnávkou. Neopomněli jsme ani návštěvu „barevné půdy“ což je rezervace, kde je díky minerálům zbarvena půda duhově v sedmi barvách. Nakonec jsme ještě navštívili hinduistický chrám, který je postaven okolo kráterového jezera Grand Bassin.
Za zmínku stojí samozřejmě i zdejší kuchyně, v okolí našeho ubytování bylo hned několik restaurací různého stylu, ve kterých jsme ochutnali třeba místní ryby a mořské plody, sushi, čínskou kuchyni, ale i místní speciality. Paradoxně ty neoriginálnější a nejlepší místní speciality jsme si dávali u stánků přímo na pláži. Výborné byly třeba různé knedlíčky, které se podávají v polévce, tradiční plněné placky roti nebo Bol renversé neboli „obrácená miska“.
Musím říct, že potápění a pobyt na Mauriciu se i přes časté deště velmi vydařil a opět jsme si odvezli spoustu nových zážitků a zkušeností. No a jelikož nejlepší období pro potápění je zde jaro a podzim, jak jsem psal již na začátku článku, tak prostě musíme zjistit jaké to tu je i na podzim. Příští rok se sem tedy vypravíme znovu, tentokrát ale na přelomu října a listopadu.
Podvodní fotografie si můžete prohlédnout ve fotogalerii zde.
