Lomeček 2.2.2019

Tak konečně jsme vyrazili na první podledový ponor této zimní sezóny. V lednu jsem byl pořád nějakej marodnej, tak to klaplo až teď. Pro ponor jsme zvolili trošku vzdálenější, ale o to krásnější lokalitu – Lomeček. A jelikož tam chceme být mezi prvními, tak vyrážíme z Jablonce už v půl sedmé ráno.

Na místě jsme sice první, ale počasí nám nepřeje, je zataženo, lehce prší, je tedy pár stupňů nad nulou. Takže vlastně obleva, což jak později zjišťujeme se negativně odrazilo i na kvalitě vody. Je vidět o něco hůře než před dvěma lety co jsme tu byli naposledy, odhaduji to tak na 10 metrů, což je samozřejmě furt krása, ale čekali jsme to o něco lepší. Zase tu ale není moc potápěčů, do vody nás jde celkem jen pět, takže máme v lomu dostatek prostoru.

Bereme to k lodi, pozorovatelně, kabině a pak dál dozadu ke stromům, kde se schovávají ryby. Nejdříve narážíme na jesetery, kteří klidně odpočívají mezi kameny pod stromy a nechají nás k sobě krásně přiblížit. V rohu v menší hloubce pod ledem se prohání velké hejno bělic, pak se nám začínají ukazovat kaprovité ryby. Kapři a karasi jsou trošku zmordovaní, jelikož ti prý řádila vydra. Proženou se kolem mě i dva amuři, z nich byl Zdeněk trošku překvapenej, jelikož si myslel, že tu má jen jednoho, takže vlastně objev. Později potkáváme i štiky a candáta, několikrát se okolo nás prožene i hejno tolstolobiků, ale nepustí mě k sobě dostatečně blízko na to, aby se dala udělat slušná fotka, takže jen taková „důkazovka“.

Hodinka ve vychlazené třístupňové vodě utekla velmi rychle, ale pár slušných fotek se snad povedlo udělat. Tak snad to nebyl můj jediný letošní podledový ponor.