Leštinka 28.5.2020

V týdnu jsem byl pracovně na Chrudimsku a na Leštince byla spousta kamarádů, takže plán byl jasný, zastavit se tu na kus řeči a možná i na ponor. Po příjezdu začíná pršet, takže se mi vůbec nechce vyndavat věci a strojit se. Ve vodě ale nikdo není, na platě je prý candát a krásně útočí a Věrka shání parťáka na ponor. Takže po chvilce váhání je rozhodnuto a jdeme do vody.

Zanořujeme se na plato a chceme nafotit candáta, no samozřejmě, že tu už není, Murphyho zákony fungují dokonale. Bereme to okolo lomu a na skanzen, viditelnost v hloubce je celkem služná, ale kromě pár okounů nikde ani šupina. Po padesáti minutách máme lom obeplavaný a já se začínám smiřovat s tím, že to dneska o focení nebylo. Kousek od plata ještě kouknu do zatopených kořenů stromů těsně pod hladinou, jestli tam náhodou není sumec... A je tam, vlastně jsou tam dokonce hned dva a hlídají snůšku jiker. Trávím tu asi 15 minut, ale ani jeden z nich nechce při focení moc spolupracovat, stále jsou v kořenech nějak blbě zalezlí. Chci už tedy jít z vody, ale na koho že to narazím na platě? Ano candát je tu!!! A opravdu má útočnou a krásně mi atakuje port. Jsem ve vodě sám a tak si to krásně užívám, jeden útok za druhým. Věrka už sice byla venku, ale když viděla, jak tam bleskám jak o závod, tak to nevydržela a vrátila se do vody. Po chvíli začíná candát útočit i na ni, no prostě paráda! Nafotit „vnitřek“ candáta však není nic lehkého, útok trvá jen okamžik a zaostřit „dovnitř“ není s flat portem nic jednoduchého. Ale nakonec se alespoň pár fotek celkem povedlo.

Bylo to fajn popracovní odpoledne a večer, jako vždy jsme probrali spoustu zážitků z minulosti a naplánovali ještě víc akcí do budoucnosti. No a chybět samozřejmě nemohla ani pořádná grilovačka, kterou jsem si užil o to víc, že tentokrát nebyla v mé režii. Takže díky moc!