Kubschütz I. 25.8.2018

Po dlouhé době se zase jednou vydáváme za potápěním do Saska, jedeme tentokrát bez předchozí domluvy na blint s tím, že zakotvíme na některém z mnoha lomů, které tu jsou. Zkoušíme nejdříve lom v Žitavě, ale tady narážíme na zavřenou bránu, pokračujeme tedy do Kubschützu, zde je otevřeno a viditelnost je podle Dietmara prý celkem slušná. Před 14 dny tu dokonce bylo v hloubce vidět i 15 metrů, což majitel báze dokazuje několika fotkama.

Jako vždy se tu střídají vrstvy s dobrou a špatnou viditelností. Do čtyř metrů hloubky je vidět tak na 2 až 3 metry, pak není do deseti metrů vidět skoro nic a následně se to otevírá s viditelností až 8 metrů, ale jen tak do dvaceti metrů, kde už zase začíná mlíko. Každopádně je to asi nejlepší viditelnost co jsem tu zažil. Prohlédneme si většinu atrakcí umístěných v lomu, některé bicykly jsou až mysticky porostlé plísněmi, které zde vytvářejí velmi zajímavé kresby na dně, stěnách i všech potopených předmětech. Po půlhodině stoupáme do malé hloubky a jdeme koukat po rybách. V leknínech máme štěstí na pěkného sumce, je v nich ale celkem nešikovně zaparkovanej a tak se moc fotit nedá. Dáme ještě kolečko okolo celého lomu, ale kromě okounů už nic živého nepotkáme.

Po ponoru samozřejmě následuje grilovačka. Dietmar byl mezitím na ponoru na druhém lomu, kde je prý také slušná viditelnost a dokonce za ponor potkali hned tři sumce. Plán na druhý ponor je tedy jasný, přesouváme se na „dvojku“. O tom ale až v dalším reportu...