Kristýna 6.8.2017

Po několika letech jsme vyrazili potápět na zatopený důl Kristýna. Dostalo se ke mě několik hlášení o tom, že viditelnost, zvláště v hloubce, je tu prý nyní velmi dobrá. Na recepci kempu nás bez problému nechali zajet až k vodě a dokonce nám i vydali povolenky k parkování, aby si prý někdo náhodou nestěžoval.

Po zanoření to není žádná sláva, no spíše naopak, je to taková menší katastrofa s viditelností okolo jednoho metru. Po chvíli hledání nacházíme linku, která vede od betonových skruží na výcvikové plato. Nejdříve chvilku koukáme, jaké poklady se zase ve skružích nashromáždily a pak míříme po lince dolů na plato. Zhruba v deseti metrech se to otevírá a je pak vidět okolo tří metrů, no není to taky žádná velká hitparáda, ale nám to stačí. Z plata nakonec směrem na potopenou loď nepokračujeme, máme sice azimut, ale zjišťuji, že se světly na foťáku si vůbec nevidím na kompas, tak abych udržel směr ve volné vodě, budu tedy muset upgradovat výstroj a pořídit ještě nějaké světlo na masku. Nakonec ještě chvíli fotím nashromážděné nálezy, které potápěči umísťují betonových skruží, Míša je mezitím očistila a tak doslova září barvami.

Určitě se sem ještě letos vrátím, abych nafotil potopenou jachtu, na kterou jsme se dnes nedostali a pokud se zlepší viditelnost i nahoře, tak to určitě bude stát i za ponor podél hráze, kde jsme v minulosti potkávali spoustu úhořů a velkých sumců.