Jezerní důl 17.10.2021

V neděli brzy ráno jsme tedy vyrazili na lokalitu zvanou Jezerní důl. Na místě jsme měli sraz už v osm hodin, abychom vše stihli. Nejdříve bylo potřeba natáhnout sestupové lano jelikož úpadnice má sklon 50° a je pokryta popadanou sutí, takže pohyb po ní bez přidržování se lana je skoro nemožný. Samozřejmě je potřeba sem nanosit veškeré potápěčské a fotografické vybavení, což jsme nemohli dělat sami, jelikož by nám na potápění nezbyly síly, no a tahat to pak po dekompresním ponoru nahoru už vůbec nejde. Tímto bych chtěl tedy moc poděkovat Honzovi Duškovi a Pavlovi Hegerovi, kteří nám veškeré vybavení dolu i nahoru odtahali. Krom toho, že si hodně mákli fyzicky (materiálu bylo fakt hodně: RBčko, dvojče, stage, fotovybavení, sucháče, atd.) tak museli i víc než desetkrát projít přes „zónu smrti“. Tedy část dolu, která má velmi nestabilní strop, ze kterého občas padají mnohatunové kusy břidlice. Při naší návštěvě ale naštěstí nic nespadlo.

Po nastrojení jsme se s Romanem zanořili do jezera a volnou vodou pokračovali ke vstupu do části, kde už pak není otevřená hladina, ten se nachází v hloubce 18 metrů. Proplavali jsme tedy malým otvorem do útrob dolu a u mlýnského kamene Roman vyvazuje linku. Já zatím zkoumám a fotím dřevěnou konstrukci s kolejemi, která sloužila k dopravování vytěženého materiálu na povrch. V hloubce asi 30 metrů si kousek od konstrukce všímám dřevěných futer a za nimi malé místnosti, která nejspíš sloužila jako sklad. Pokračujeme dál do dolu a otevírají se před námi obrovské prostory po vytěžené břidlici, na výšku mají skoro 30 metrů!!! V jednom místě je prostor „přepažen“ kamenným mostem, je to naprosto úchvatná podívaná. Kousek dál stojí starý dřevěný žebřík, který má tak 15 metrů, kousek za ním to otáčíme a vracíme se ke konstrukci. Jdeme se podívat ještě do vytěženého prostoru za konstrukcí, je to zase úžasně velký prostor, kterému dominuje asi 10 metrů vysoká vyskládaná stěna z vytěžené břidlice. Je neuvěřitelné s jakou přesností tu břidlici dokázali vyskládat. Na dně leží hned několik dřevěných žebříků a jsou tu i koleje, které vedou vyraženým tunelem ke konstrukci. Zde dosahujeme hloubky 40 metrů a pomalu se začínáme vracet k mlýnskému kameni. Za průlezem do volné vody měním na Nitrox 50, abych si dekompresi trošku zkrátil, i když i tady je na co koukat, i zde je precizně vyskládaná stěna z břidlice v níž je navíc několik otvorů, kde dělníci nejspíše skladovali své nářadí.

Hodina ve vodě utekla strašně rychle, jelikož bylo stále na co koukat. Po odstrojení nám kluci začínají vynášet vybavení na světlo světa. My si po ponoru dáváme před návratem nahoru ještě hodinku klidu, abychom nepokoušeli deko, jelikož výstup je trošku fyzicky náročný. Musím říct, že tohle je úplně úžasná lokalita a je obrovská škoda že díky padajícímu stropu je sem nyní vstup oficiálně zakázán. Třeba se do budoucna něco změní a najde se způsob jak tuto lokalitu zpřístupnit. Ještě jednou moc děkuji Romanovi Kudelovi, že mě na tyto lokality vzal, abych je mohl potápěčům přiblížit a popsat v druhém dílu potápěčského průvodce po ČR. Doufám, že se mi podaří se tady ještě alespoň jednou potopit. :-)