Indonésie - Raja Ampat 2026

Potápění v oblasti Raja Ampat v Indonésii bylo vždycky jedním z mých potápěčských snů a na začátku roku 2026 se splnil nejen mně, ale i dalším 26 členům této speciální výpravy. V sobotu 24. ledna jsme z Prahy vyrazili s Qatar Airways přes Doha do Jakarty. Z Prahy do Kataru jsme opět letěli Airbusem A330-300 a dále do Indonésie pak pokračovali Airbusem A350-900. Z Jakarty jsme pak pokračovali vnitrostátním letem s Garuda Indonesia do Sorongu. Na tento let jsme si však museli celkem dlouho počkat, jelikož čistý čas na přestup podle letových řádů jsme měli 9 hodin, ale je lepší mít větší rezervu, než aby nám to z důvodu nějakého zpoždění uletělo. Nakonec to uteklo celkem rychle, vyřídit víza, prověřit ztracený kufr, nějaké to jídlo v restauracích, trošku relaxu, druhé odbavení, bezpečnostní kontrola a už jsme nastupovali do Boingu 737-800 na čtyřhodinový let na Papuu. I tento let proběhl naprosto bez problémů, akorát tady už nám k jídlu nedali pivo ani víno.

Na letišti v Sorongu se všichni účastníci výpravy úspěšně sešli se svými kufry. Dokonce i ten, který letecká společnost zapomněla v Doha, se podařilo včas dostat do Jakarty a i přeložit na místní let, to bylo radosti! Připravená auta nás odvezla z letiště do nedalekého přístavu, kde jsme si stihli dát snídani, než nám místní naložili veškerou bagáž na loď. Z resortu pro nás pronajali komfortní a rychlou loď a tak cesta na ostrov Wai trvala jen něco přes hodinu. Po necelých 48 hodinách od momentu, kdy jsem vyrazili z domova, jsme se tedy ocitli v ráji. A to opravdu doslova, měli jsme totiž pronajatý celý resort Wai, který se nachází na stejnojmenném malém ostrůvku, který se dal pomalou chůzí obejít za necelou hodinu, no a tohle všechno jsme měli jen pro sebe. Personálu, který se o nás celou dobu perfektně staral, bylo určitě víc než nás hostů, no prostě paráda.

Ubytováni jsme byli v malých chatkách z přírodních materiálů, které stály přímo na břehu u moře, takže při přílivu to bylo z chatky do moře jen 7 kroků. To mělo ale i jednu nevýhodu, hlavně pro nás postarší prostatiky, šumění moře bylo slyšet až do postele, což nás z ní vyhánělo i několikrát za noc. :-D Elektřina se zde vyrábí pomocí diesel agregátů a nefunguje celý den, ale na dobíjení telefonů a fotoaparátů je to naprosto dostačující. Kromě 12 bungalovů pro hosty už je na ostrově jen restaurace, spa, dive centrum a několik baráčků pro personál. No prostě opravdový ráj.

Co musím extra zmínit byla místní restaurace, ta stála na kůlech přímo nad mořem, kde se vždy prohánělo několik žraloků černoploutvých. Místní kuchaři ve skoro polních podmínkách dokázali vykouzlit skvosty světové gastronomie i místní kuchyně a podávané jídlo bylo naprosto skvělé. Asi poprvé jsem v Indonésii zažil, že se jídlo nepodávalo formou švédských stolů, ale každý host si na další den vybral, na co má chuť. K výběru bylo vždy asi ze sedmi druhů jídel a to ke snídani, k obědu i k večeři, dokonce i včetně předkrmu. Nechyběly čerstvé ryby a mořské plody a jelikož je resort italský, tak byly v nabídce i různé druhy těstovin. A z tohoto důvodu zde byl i široký výběr vín, na své si ale přišli i pivaři a za nabídku tvrdého alkoholu a míchaných nápojů by se nemusel stydět ani kdejaký český bar.

Ale abych resort jen nevychvaloval, musím zmínit i jedno negativum a tím byli hlodavci. Místní jim říkali „kokosové myši“, na vlastní oči jsem je nikdy neviděl, ale slyšel jsem je „hlodat“ na našem bungalovu každý večer. Jídlo jsme na ubytku samozřejmě žádné neměli, ale i tak si tito „škůdci“ vždycky našli něco co jim chutnalo. Nejvíce v oblibě měli zubní pasty, krémy a léky a neváhali se k nim prokousat prakticky čímkoliv, takže to v mnohých případech odnesly naše kufry a batohy. Prakticky jediné bezpečné místo před nimi byl „hotelový sejf“. Prvně v životě jsem si tedy do sejfu dával i léky a zubní pastu. :-)

No a když už jsem u těch zvířátek, tak musím zmínit i další, teď už příjemnější obyvatele ostrova. Žije zde poměrně velká populace kuskusů, někteří jedinci si na lidi tak zvykli, že se dají krmit z ruky. Nejčastěji jsme je ale viděli v korunách stromů, kde hledali čerstvé lístky a výhonky. V jedné části ostrova pak v korunách stromů přes den spaly stovky kaloňů, když se člověk do jejich teritoria přiblížil, hned to poznal podle hlasitých zvuků. No a hlavně v noci jsme okolo našich bungalovů potkávali kokosové kraby, kteří se sem z džungle vydávali hledat potravu. No a při troše štěstí se dalo na ostrově narazit i na varana nebo orla.

Druhý den už jsme začali potápět, nejdříve jsme se vydali na lokality okolo našeho ostrova. Viditelnost nebyla úplně nejlepší, ale to k tomu tak trošku patří, když je voda moc čistá, tak to znamená, že v ní není moc života a tady ho bylo spousta. Raja Ampat je prostě oblast s největší biodiverzitou na světě a to se nám tu doslova potvrdilo. Hned na prvním ponoru jsme viděli různé druhy tvrdých i měkkých korálů, velké ryby jako třeba ploskozubce vysokočelé, ale i spousta makro života jako třeba mých oblíbených nahožábrých plžů či různých krevetek.

V dalších dnech jsme pak vyráželi z našeho ostrůvku na vzdálenější lokality s dobou jízdy lodí 0,5 až 2 hodiny. Rozhodně jsme tedy nepotápěli pouze okolo našeho ostrova, ale jezdili jsme na nejzajímavější lokality v celé oblasti, kde jsme velmi často potkávali i safari lodě. Jedním z mých potápěčských cílů této výpravy byl wobegong (kobercový žralok), kterého jsem před tím ještě nikdy neviděl. Doufal jsem, že alespoň jednoho uvidíme, to jsem se ale hluboce mýlil… viděli jsme jich desítky!!! Hned druhý den potápění jsme jich na prvním ponoru potkali asi šest. Jsou to nádherní tvorové, kteří se potápěčů prakticky nebojí a dá se k nim přiblížit na pár centimetrů. Někdy byli tak dobře maskováni, že si jich člověk na korálu prakticky nevšiml, jindy ale leželi na písku a byli vidět už z velké dálky.

Jen pár minut jízdy lodí z našeho resortu byla i „manta cleaning station“ kam jsme samozřejmě několikrát vyrazili. Většinou jsme zde měli hned několik mant, které se nám krásně předváděly. Občas se při ponorech okolo nás mihly i jejich menší příbuzní – mobuly. Zahlédli jsme pod vodou několikrát i žraloky bělocípé či černoploutvé, ty jsme si však mnohem lépe mohli prohlížet každý den přímo pod naší restaurací. Z velkých ryb pak ještě určitě musím zmínit napoleony, viděli jsme jak malé, tak střední i obří kusy těchto krásných pyskounů. Často jsme pak vídali i velká hejna chrochtalů, chňapalů, barakud či kranasů, kteří okolo nás krásně kroužili, opět jeden z nejsilnějších zážitků při potápění, které může člověk zažít. Při cestě loděmi na ponory jsme pak nejednou potkali i hejna delfínů a dokonce i velryby, které se vynořily jen pár metrů od nás.

Místní guidi byli i experty ve hledání makro života. Díky nim jsme tedy viděli i několik trpasličích mořských koníků, spoustu různých druhů nahožábrých plžů, různé malé krevetky, strašky či kraby. Jeden den jsme vyrazili na hodně vzdálenou lokalitu, kterou místní nazývají rájem pro makro fotografy. A bylo tomu opravdu tak, na písečném dně jsme tu našli velké množství mořských koníků, havýšů rohatých, malých sépií, nahožábrých plžů, ale třeba i vějířníky, hadaře, nebo malé ropušnicovité ryby. Navíc díky relativně malé hloubce jsme si zde užívali ponory delší než hodinu a půl.

Z potápění musím zmínit ještě tři věci. Tou první jsou mořské želvy – karety obrovské, ty zde totiž byly opravdu obrovské, asi nikde jsem ještě neviděl takhle velké kusy. Navíc se potápěčů vůbec nebály a spíš to vypadalo, že pozornost potápěčů naopak vyhledávají. Druhou věcí jsou zévy obrovské, největší mlži na zemi, tedy spíše ve vodě. Tady jsme viděli hned několik kusů, které měli hodně přes metr a hmotnost tedy více než 200 kilo. Z menších mrtvých schránek jsme měli na bungalovech udělaná umyvadla, ale z těchto velkých by se dala udělat i vana! No a tím třetím je něco pro milovníky železa, hned u našeho ostrova se totiž nachází vrak letadla P-47 Thunderbolt, což byl americký stíhací letoun z 2. světové války. Okolo ostrova jich nouzově přistálo prý dokonce 7 kusů, ale potápí se prakticky jen na jeden, který je v dostupné hloubce okolo 30-ti metrů. Dochoval se krásně celý a leží na svahu břichem vzhůru. O tom co vše jsme zde pod vodou viděli se můžete nejlépe dozvědět z mé galerie podvodních fotografií zde.

Podnikli jsme také několik „suchozemských“ výletů, i když většina z nich byla stejně spojena s ponory, které jsme si udělali před nebo po. Tím asi nejzajímavějším byl výlet na ikonickou vyhlídku Piaynemo, kterou jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít. Toto místo s překrásným výhledem na zátoku a malé ostrůvky, které najdete skoro na všech fotkách z Raja Ampat, je dokonce i vyobrazené na rubu nejvyšší indonéské bankovky v nominální hodnotě 100.000 IDR. Vyšplhat se nahoru na vyhlídku je ale celkem námaha, vede sem dřevěné schodiště skrz pravou indonéskou džungli, takže se u toho člověk pořádně zapotí. Ten výhled ale rozhodně stojí za to.

Navštívili jsme také místní vesnici Sauwandarek, kde žije komunita adventistů. Hned se okolo nás sběhli místní kluci a nabízeli nám, že nám vylezou na palmu pro čerstvý kokos. Tomu samozřejmě nešlo odolat, skvěle jsme se osvěžili a kluci si vydělali slušný balík rupií. Prohlédli jsme si také místní supermarket, má rozměry tak 4x4 metry, ale najdete v něm všechno, co k životu zde potřebujete. A pokud byste sem někdy zavítali, určitě si běžte minimálně zašnorchlovat pod molo, tolik života na jednom místě jen málokde uvidíte.

Třetí výlet jsme měli spojený s odjezdem z ostrova. 12 nocí v tomto tropickém ráji uteklo jako voda. Cestou zpět do Sorongu jsme si udělali ještě zajížďku na Kalibiru neboli Modrou řeku. Je to malá říčka uprostřed džungle, která má křišťálově modrou barvu. Abychom se k ní dostali, museli jsme z velké lodi přesednout na malé lodičky, pak pokračovat pěšky proti proudu řeky a nakonec ještě projít kus džunglí. Odměnou nám bylo příjemné osvěžení v lehce chladivé vodě a nádherné výhledy na řeku.

V Sorongu jsme ještě přenocovali na hotelu, jelikož odlet našeho letadla do Jakarty byl brzy ráno. I tento let s Garuda Indonesia byl bezproblémový a v Jakartě jsme měli na přestup asi 8 hodin. Tentokrát se nám už podařilo najít salonek před odbavením, který se ale nachází ve staré části letiště, kde čekání na let s Qatar Airways do Doha bylo mnohem příjemnější. Odlet z Doha do Prahy jsme měli trošku opožděný z důvodu mlhy nad městem, kdy jsme čekali, až budou moci přistát ostatní letadla, aby i skupinky z jiných destinací přestup do Prahy stihly. Nebylo to ale nic strašného a do Prahy jsme nakonec přilétli s asi hodinovým zpožděním.

Díky všem za účast na této výpravě a těším se na další společné vydařené akce! ;-)

V roce 2028 bych se rád na Raja Ampat vypravil znovu, takže pokud byste se chtěli přidat, tak se mi už teď můžete ozvat. V roce 2027 jedeme do Indonésie na takzvanou "malou Raju Ampat" na Togianské ostrovy, podrobnosti o výpravě najdete zde. 

Fotografie z podvody najdete v galerii zde.