Filipíny 2026

Na tuto kombinaci ostrovů na Filipínách jsme se vydali úplně poprvé a nakonec se z toho vyklubala nejkomplikovanější výprava od doby covidu. Odlet na výpravu jsme totiž měli v neděli 1. března a v sobotu začala válka v Íránu a my jsme měli koupené letenky s Emirates přes Dubaj. V prvních hodinách a dnech nikdo nevěděl co a jak bude, zda se bude nebo nebude létat a podobně. Část lidí z větší dálky tedy v neděli ráno musela vyrazit směr letiště, aby se cestou dozvěděla, že let je dnes zrušený a můžou se vrátit domů. Samozřejmě jsem byl intenzivně ve spojení se zástupci letecké společnosti v Praze a nejdříve to vypadalo, že bychom mohli odletět o den později v pondělí, ale ani to neklaplo a nakonec se přes Dubaj či Katar nelétalo několik týdnů až měsíců.

Nastala tedy fáze vyjednávání s partnery na Filipínách, aby nám již kompletně zaplacené pobyty a ponory nepropadly. Díky jejich obrovské vstřícnosti se nám podařilo celou výpravu přeorganizovat na přelom června a července, kdy je na Filipínách stále ještě dobré počasí a doufali jsme, že konflikt na Blízkém východě již tou dobou bude vyřešen. Všem partnerům na Filipínách patří obrovský dík za to, že nám zaplacené prostředky ve 100% převedli na nový termín a nikdo z účastníků tak nepřišel ani o korunu. V neděli 21. června jsme se tedy sešli na letišti v Praze a s Emirates jsme se přes Dubaj vydali na Cebu. Oba lety i mezipřistání v Dubaji proběhlo naprosto bez problémů.

Jelikož jsme do Cebu přiletěli až pozdě odpoledne a nestihli bychom se již přeplavit lodí na ostrov Malapascua (přístav se zavírá se západem slunce), tak jsme první noc strávili na hotelu v Cebu. Ti „odvážnější“ z nás vyrazili na ochutnávky místních delikates do ulic. Z těch pro nás netradičních pokrmů jsme vyzkoušeli třeba smažená kuřecí střívka nebo kůže. Když si člověk přepočítá, že na naše vyjde ta špejle se střívkem nebo kůží na 3 až 5 korun, tak si říká, že se to vůbec někomu vyplatí na tu špejli napíchnout a ugrilovat, u nás za to skoro nekoupíte ani tu špejli. Pak jsme ještě zvládli dát několik drinků v hotelovém baru na střeše a hurá na kutě.

Ráno jsme vyrazili objednanými auty do přístavu na severu ostrova Cebu. Cesta trvala asi tři hodiny a zpříjemnili jsme si ji zastávkou v místním občerstvení, kde také nabízeli pro nás trošku neobvyklá jídla jako kuřecí pařáty nebo smažené kuřecí hlavy. Ale krom toho tu měli i výborný stánek s kávou. V přístavu nám místní nosiči naložili kufry na loď a my jsme se vydali na zhruba hodinovou přeplavbu na ostrov Malapascua, kde nás již čekalo velmi vřelé přivítání s tancem, květinami a čerstvým džusem.

Naším domovem se na 5 nocí stal resort na severu ostrova s krásnou písečnou pláží (což jinde na ostrově není), kde navíc úplně skvěle vařili. Filipíny jsou křesťanskou zemí, takže zde není problém ani s vepřovým masem, které jsme si zde kromě ryb a mořských plodů také hojně dopřávali. Na závěrečný oběd nám zde dokonce připravili celé grilované selátko, ještě teď slintám, když píši tenhle report. A holky na baru uměly připravit i výborné koktejly, takže jsme si zde užili i večerů, kdy jsme si vyměňovali zážitky se skleničkou v ruce.

Druhý den už jsme začali potápět, hned na prvním ponoru se západem slunce jsme nejdříve pozorovali vzácné mandarin fish, viděli jsme i několik mořských koníků, spousty nahožábrých plžů a ukázala se nám i jedna chobotnice modrokroužkovaná. Prostě naprostá paráda! Další den jsme se vydali na ponory k ostrovu Gato, kde jsme narazili i na několik žraloků bělocípých, ale nejkrásnější zde je ten makro svět v podobě různých druhů krevetek a krabíků, nahožábrých plžů či malých rybiček. Třetí potápěčský den už jsme se vydali na lokalitu se žraloky „liščími“, sem se vyráží ještě před východem slunce, což se určitě vyplatí, jelikož jsme na místě byli jako první loď a na začátku jsme tedy měli žraloky jen sami pro sebe. Ti sem „chodí“ na čistící stanici a díky tomu jsou zde v malé hloubce mezi 15 a 20 metry. Běžně jsme okolo sebe měli 2 až 3 kusy a potápěčů se opravdu nebáli, občas propluli okolo nás ve vzdálenosti jen několika desítek centimetrů. Prostě nádherný zážitek! Drobnou nevýhodou zde je, že se nesmí používat blesky ani světla, aby to žraloky nerušilo, s moderními fotoaparáty a kamerami to ale zase není až takový problém.

V polovině pobytu nastal čas přesunu z ostrovu Malapascua na ostrov Bohol respektive Panglao. Není to úplně nejblíž a tak jsme přesunem strávili prakticky celý den. Ráno po snídani jsme nastoupili na loď, která nás dovezla zpět na sever ostrova Cebu. Odsud auty do města Cebu opět s příjemnou zastávkou na občerstvení. Na trajektovém terminálu jsme se nejdříve odbavili a zaplatili za zavazadla podle jejich hmotnosti (nebyly to ale žádné velké částky) a pak už vyrazili na dvouhodinovou plavbu na Bohol. Tam na nás již opět čekala objednaná auta, se kterými jsme se za necelou hodiny jízdy dostali do cíle naší cesty na jihu ostrova Panglao. Zde jsme byli ubytování v krásném resortu Casa Niňo s velkým bazénem, u kterého jsme po ponorech strávili mnoho hezkých chvil s našimi přáteli San Miguel a Red Horse :-D

Další den jsme už opět začali potápět a zde jsme udělali 9 ponorů. Hned na prvním ponoru jsme kromě mnoha nahožábrých, murén či strašků potkali i první velkou frog fish, Já tyhle „ošklivé“ ryby prostě miluju, jsou to úžasní živočichové a štěstí jsme na ně měli i na dalších ponorech, kdy jsme jich potkali hned několik, různé velikosti i různé barvy. Vydali jsme se na ponory také k ostrovům Balicasag a Pamilacan, které patří k nejzajímavějším místům k potápění v okolí Boholu. Pod vodou jsme zde potkali například velká hejna kranasů či barakud a štěstí jsme měli i na karety, některé z nich byly přímo obřích rozměrů. Šikovní potápěčští průvodci nám našli i velmi dobře maskované ghost pipe fish a dokonce i miniaturní pigmy mořské koníky. I v těch skromných a stísněných podmínkách na lodi nám zde dokázali připravit skvělý oběd. I zde bylo potápění naprosto úžasné a už se sem těším znovu příští rok. Fotky z potápění si můžete prohlédnout zde.

Do centra města to bylo z našeho ubytování asi 15 minut pěšky, takže jsme sem vyráželi prakticky každý večer na jídlo, drinky a masáže. Restaurací různého zaměření zde bylo spousta a jídlo v nich bylo víc než dobré. Jedna z těch, která nás asi zaujala nejvíc, byla korejská restaurace, která měla grily přímo uprostřed stolů a hosté si tedy plátky masa upravovali sami dle chuti přímo na stole. Kromě toho, že to bylo naprosto vynikající, tak nás překvapila i cena, která včetně příloh vycházela na naše zhruba na 150,- Kč a teď se podržte, v této ceně byla totiž neomezená konzumace, takže vám čerstvé maso i ostatní věci nosili, dokud jste neřekli dost. Za zmínku určitě také stojí restaurace s mořskými specialitami z čerstvých ryb a korýšů, které přímo před vámi vytahují živé z akvárií.

Den před odletem jsme ještě podnikli celodenní výlet po ostrově. Nejdříve jsme si pěkně zařádili na terénních čtyřkolkách a to tak, že jsme doslova měli bahno i za ušima. Tady to není jak v Egyptě, kde vás průvodci nenechají vyjet z řady a musíte jet pomalu za sebou jak housata, tady vás ještě hecují, ať jedete rychleji a bahno ať stříká do všech směrů. Že budeme mokří a špinaví od hlavy až k patě opravdu nikdo z nás nečekal, ještě že tu měli i obchod se suvenýry, ve kterém si většina z nás koupila nové čisté oblečení. Takže pro příště už víme, že si s sebou máme vzít věci na převlečení ;-)

Následně jsme se vydali na prohlídku Chocolate hills, které jsou součástí UNESCO. Pohled ze zdejší vyhlídky je opravdu dechberoucí a to člověk stejně nevidí všech víc jak 1700 kopců, které hlavně v období sucha připomínají čokoládové pralinky. Další zastávku jsme měli v rezervaci nártounů, nebo chcete-li tarsiusů . Tyto malé roztomilé opičky je ve volné přírodě velmi obtížné spatřit, ale tady jsme jich viděli hned několik na vzdálenost zhruba jednoho metru. Den jsme pak zakončili plavbou na lodi po řece spojenou s pozdním obědem a hudební projekcí. Škoda jen, že se náš oslavenec nechopil mikrofonu, to bychom pak díky jeho úžasnému zpěvu měli loď nejspíš jen sami pro sebe. :-D

Poslední den nás čekal opět přesun auty a trajektem do Cebu, odkud jsme v podvečer vyráželi s jedním mezipřistáním do Dubaje a následně pak do Prahy. I tyto lety s Emirates proběhly naprosto bez problému. I přes počáteční komplikace se výprava na Filipíny velmi vydařila, štěstí jsme měli i na počasí a zapršelo nám za celou dobu asi dvakrát. Filipíny toho mají nejen potápěčům hodně co nabídnout a já se už teď těším na výpravu v příštím roce. Pokud byste se k nám chtěli přidat, tak informace najdete zde.

Fotografie z podvody najdete v galerii zde.