Chorvatsko - Murter 2018

Jelikož se nám v loňském roce na Chorvatském Murteru líbilo, rozhodli jsme se letošní květnový svátek k návštěvě Pavlovi základny opět využít. Tentokrát se nás dala dohromady skupinka hned jedenácti potápěčů a dvou cyklistů. Cesta se nám letos díky zácpám, poruše jednoho vozidla a také silné bouřce s kroupama, která nás zastihla ve Slovinsku, celkem protáhla a tak jsme na místo dorazili asi až v jednu ráno. A jelikož se Pavlovi nedávno narodila dcerka, tak jsme po příjezdu popili trošku víc než loni.

Hlavním potápěčským cílem byl opět vrak německého střemhlavého bombardéru Junkers 87 Stuka z 2. světové války. Sílí totiž snahy o jeho vyzdvižení a umístění do nějakého muzea, protože tohoto letadla se dochovalo jen několik málo kusů, které byste spočítali na prstech jedné ruky. Více informací o tomto vraku si můžete přečíst v článku, který mi vyšel v BUDDY Potápění č. 61 a stáhnout si ho můžete zde.

První ponor jsme ale opět dali ze břehu, abychom se trošku rozpotápěli a i tady bylo na co se dívat. Kluci potkali hned několik sépií, já na ně však měl letos smůlu a za celou dobu jsem neviděl ani jednu. Za to mě zde mile překvapilo několik hejn malých krevetek či garnátů nebo co to bylo, ještě jsem nenašel čas abych nafocené živočichy identifikoval, ale časem to určitě udělám a názvy budou jako vždy ve fotogalerii.

Odpoledne jsme se již vydali na dva ponory z lodi k ostrůvku Kukuljari, kde se nám v loňském roce moc líbilo. A i letos to tu stálo za to, viditelnost byla sice horší než v loňském roce a tak jsem se spíše soustředil na makro svět a vyplatilo se to. Na mé oblíbené nahožábré to bylo letos celkem bohaté, našel jsem zde deset různých druhů, což na třídenní potápění v Chorvatsku není vůbec špatné číslo, no a hlavně několik těchto druhů jsem viděl poprvé, takže jsem opět rozšířil svoji „nahožábrou sbírku.“

Druhý potápěčský den jsme začali opět ponorem ze břehu, ale na jiné lokalitě. Zde nás zaujali hlavně pavoučí krabi a jedna malá ropušnice. Tento druh není pro Chorvatsko úplně typický, spíš bych ji tipoval do nějakého korálového moře, takže se asi jedná o migranta, který se sem dostal přes Suezský průplav, ale opět musím ještě najít čas na určení druhu. Odpoledne jsme vyrazili na dva ponory z lodě na stěnu a převisy kousek od vraku lodi Francesca di Rimini, kam jsme se v loňském roce díky vlnám nedostali. A tohle lokalita fakt stojí za to, převisy jsou nádherné a velké tak, že by se pod ně schoval autobus. Navíc tu bylo i pěkně živo, potkali jsme hned několik chobotnic, které nám celkem slušně pózovali a mě se na konci ponoru po dlouhé době podařilo najít mořského koníka. Škoda, že mi už došla baterie ve foťáku a nemohl jsem udělat víc lepších fotek.

Stuku jsme si nechali na poslední potápěčský den, počasí nám opět vyšlo a bylo krásně slunečno, ale viditelnost bohužel byla mnohem horší než loni, od sestupového lana letadlo prakticky nebylo vidět, ještě že jsem si z loňska pamatoval, kterým směrem leží. Naopak příjemným zjištěním bylo, že stav letadla se od loňska prakticky nezměnil, nic z něj nezmizelo a nikdo ho nijak nepoškodil, tak snad to takhle ještě pár let vydrží. Rozhodně všem doporučuji tento krásný a unikátní vrak navštívit.

Myslím, že můžu s klidným svědomím prohlásit, že se tento výlet opět vydařil a to nejen po té potápěčské stránce, ale i po té gurmánské a společenské. Jsem si skoro jistý, že jsme na Murteru nebyli naposledy.

Fotografie z podvody najdete v galerii zde.